fire

Žaba Corporation Web Pages

Tyč neboli fagule nemá až tak jednoznačnou historii. Je pravděpodobné, že točení vzniklo v návaznosti na boje s holí - protivníci se snažili co nejlépe předvést, že si s ní opravdu rozumí a protivníka zastrašit. Zrovna tak je ale možné, že si s holí začali hrát pastevci při pasení oveček, nebo prostě vesničtí kluci, aby dokázali, že jsou šikovní.

Osobně preferuji poi, neboť při základním točení se nemění obrazce ohně (točí se většinou v jednom směru a oba ohníčky jdou stejně), ale má to i své výhody, a těch se musí patřičně využít:-) Hůl narozdíl od řetězů můžete okamžitě zastavit (nastavíte jí ruku) a točit na opačnou stranu. Není problém točit jakoukoli rychlostí, když si vezmeme, že poi v malé rychlosti neposlouchají. Změny rychlosti jdou taky lépe ovlivnit. Házení s poi sice jde, ale zatím se mi to nepovedlo naučit.. S tyčí je to snazší. Tyč je taky jednodušší, pokud chcete někoho naučit trik - jak už jsem zmínila, moc pomalu řetězy točit nejde.


Hůl bychom mohli rozdělit na základní točení, výhozy a kontakt.

Základním točením myslím ty triky, při kterých hůl zůstává v ruce, předává se z ruky do ruky a zkrátka neopouští dlaň. Jsou celkem primitivní, jde jen o to zautomatizovat si je.

Vyhazování je divácky zajímavá část, pokud je kejklíř šikovný. Sem se dá počítat vyhazování tyče do vzduchu a chytání, ale taky třeba vykopnutí tyče nohou nebo zvětšení ohníčků tzv. sopkou.

Kontakt, tak to už je vysoká točičská. Při kontaktu se nám tyč válí po rukou a jiných částech těla, odráží se od všeho, jen ne od dlaně, chce to hodně cviku a přežít, že si člověk zpočátku při nácviku připadá jako naprostý magor:-)

Když zvládneme hůl, můžeme si vzít do druhé ruky ještě jednu a to bude teprve fofr. Bohužel většinu triků jedné hole nejde aplikovat na dvě, ale čtyři ohníčky za to stojí.